Etika z hlediska prevence trestního postihu

Definitivní schválení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim by mělo firmy určitě vést ke zvažování všech možností prevence jejich postihu. Pozornost by přitom měla být věnována také personální politice. Nová možnost „přenosu“ trestného činu z člověka na firmu totiž znamená, že rizikoví zaměstnanci se mohou pro ni stát doslova časovanou bombou. Zaměstnavatelé se proto patrně budou snažit o získání většího přehledu o svých zaměstnancích a o výraznější kontrolu jejich činností. Neměli by však přitom zapomínat na ochranu osobních práv zaměstnance. Zákoník práce totiž zaměstnavateli (až na výjimky) zakazuje vyžadovat od zaměstnance citlivé osobní informace, dokonce včetně informace o jeho trestněprávní bezúhonnosti.

Hranice mezi dovoleným a zakázaným nicméně může být v praxi poněkud pohyblivá, takže v případě pochybností ji vytyčuje Úřad pro ochranu osobních údajů anebo soud. V této souvislosti je třeba varovat před nabídkami softwarových programů, které umožňují sledování zaměstnanců a tvorbu jejich profilů s použitím klíčových slov v aplikacích výpočetní techniky.

Úřad pro ochranu osobních údajů zde operuje Směrnicí Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a s volným pohybem těchto údajů. Tato směrnice založila všem osobám právo, nestat se subjektem rozhodnutí, které vůči nim zakládá právní účinky anebo které se jich významně dotýká, přijatého výlučně na základě automatizovaného zpracování údajů určeného k hodnocení určitých rysů jejich osobnosti, například pracovního výkonu, důvěryhodnosti, spolehlivosti, chování atd.

V těchto souvislostech se nutně nabízejí úvahy o zaměstnavatelské i o zaměstnanecké etice. Odpověď na otázku, jakou roli může etika sehrát v nových rizikových podmínkách firemního působení, však není jednoduchá. A to zejména proto, že etika je sice více než právo, ale právě proto ji dosti dobře nelze účinně vymáhat.

Pojem etické (anebo neetické) jednání si zpravidla spojujeme zejména s výkonem činností, jež se nějak týkají poskytování služeb veřejnosti. Jedná se proto klasicky o profesní etiku lékařů, právníků, novinářů, pracovníků sociálních služeb i třeba v bankovnictví. Kromě toho již existují také etické kodexy úředníků, zastupitelů apod. Všechna taková pravidla stanoví, co a jak by dotyční dělat měli a co ne, neboli vytyčují hranice jejich žádoucího a předvídatelného chování.

Etika činnosti zaměstnavatele a zaměstnance u nás stále ještě hledá své stálé místo. Smysl ale určitě má, protože podnikání v konkurenčním prostředí je stále více posuzováno i podle důvěryhodnosti a dobré pověsti firmy. Nemá smysl kontinuálně obchodovat s někým, kdo postrádá morálku, nedrží dané slovo a porušuje uzavřené smlouvy. Tradice zahraničního podnikatelského prostředí je mnohem delší, ale i zde stále ještě dochází k vývoji. Jako příklad lze uvést nedávný Etický kodex FIAT Group, který obsahuje 70 položek pokrývajících veškeré spektrum činnosti koncernu (včetně např. prevence praní špinavých peněz, závazku nepřípustnosti dětské a nucené práce, regulace vnějších aktivit, regulace vztahů k veřejným institucím atd.). Za zvláštní zmínku zde stojí požadavky na vedoucí zaměstnance, obsahující např. závazek neprodleně hlásit veškerá porušení kodexu, o nichž mají aktuální znalosti a věrohodné důkazy. Z hlediska našich historických reminiscencí zní takový požadavek poněkud zvláštně, ale má svoji logiku, založenou na potřebě solidarity zaměstnance s firmou. Jestliže někdo jedná způsobem, který může poškodit firmu se závažnými druhotnými dopady pro ostatní, on sám si solidaritu nezasluhuje.

Etické závazky zaměstnanců (ale třeba i manažerů) jsou dovnitř firmy informací o jejích požadavcích a navenek jejím deklarovaným závazkem, způsobilým důvěryhodnost firmy zvyšovat. Pravidla „nadstandardního“ chování však mohou být v případě nutnosti také podpůrným argumentem toho, aby se firma dokázala z trestního obvinění vyvinit.

Snaha o širší aplikaci etických principů může být šancí pro žádoucí autoregulaci firemních činností způsobem, který firmě sníží nebezpečí jejího trestního postihu. Koneckonců lze dovodit také to, že ochota zaměstnanců dodržovat určitý nadstandard je dobrým východiskem k tomu, jak z jejich strany současně bez problémů dodržovat i ten standard, který určuje právo. To všechno ovšem platí pouze pro nedbalostní trestné činy. Pokud se jedná o ty úmyslné, možnosti jejich prevence jsou bohužel podstatně menší.

VIDRNA, Jan. Etika z hlediska prevence trestního postihu. HRM line: Elektronický newsletter měsíčníku human resources management. Praha: Economia, a.s., 2012(13.1.2012), 2-3

Etika z hlediska prevence trestního postihu