Přičítání

První pocit z tohoto podstatného jména nejspíš navodí dojem matematického úkonu. Na serveru Google se k němu zobrazuje přibližně 157 000 výsledků a zdá se, že většinou budou tomuto dojmu odpovídat.

Na tomto místě však vyjadřuje něco zcela jiného. Situaci, kdy je někomu cosi kladeno za vinu způsobem, který pro něho může mít i velmi závažné následky.

Jedná se o pojem obecný, v běžné řeči ne zrovna frekventovaný a v legislativním textu již opravdu nezvyklý. Jestliže je tedy použit dokonce v návrhu nové právní normy trestního práva, zasluhuje si z hlediska obsahu určitě zvýšenou pozornost. Konkrétně to je vládní návrh na vydání zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který tomuto pojmu přikládá klíčový význam.

Uvedený návrh je jinak pozoruhodný i z celé řady dalších hledisek, a pokud bude ve stávající podobě schválen, pravděpodobně způsobí orgánům činným v trestním řízení i podnikatelským subjektům mnoho horkých chvilek. Už sám pojem uvedený v nadpisu je poměrně ilustrativní.

Pro pochopení všech souvislostí je však třeba nejprve citovat obsah §8 citovaného vládního návrhu, označeného jako „Trestní odpovědnost právnické osoby“:

1. Trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak
   1. statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat,
   2. ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a),
   3. ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo
   4. zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (dále jen „zaměstnanec“) při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c), jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2.
2. Právnické osobě lze přičítat spáchání trestné ho činu uvedeného v §7, jestliže byl spáchán
   1. jednáním orgánů nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c), nebo
   2. zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. d) na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až
   3. neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.
3. Trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se užijí i tehdy, jestliže
   1. k jednání uvedenému v odstavcích 1 a 2 došlo před vznikem právnické osoby,
   2. právnická osoba vznikla, ale soud rozhodl o neplatnosti právnické osoby,
   3. právní úkon, který měl založit oprávnění k jednání za právnickou osobu, je neplatný nebo neúčinný, nebo
   4. jednající fyzická osoba není za takový trestný čin trestně odpovědná.

S uvedeným pojmem souvisí také ustanovení §9 vládního návrhu, označeného jako „Pachatel, spolupachatel a účastník“:

1. Pachatelem trestného činu je právnická osoba, které lze přičítat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem způsobem uvedeným v tomto zákoně.
2. Pachatelem je i právnická osoba, která k provedení činu užila jiné právnické nebo fyzické osoby.
3. Trestní odpovědností právnické osoby není dotčena trestní odpovědnost fyzických osob uvedených v §8 odst. 1 a trestní odpovědností těchto fyzických osob není dotčena trestní odpovědnost právnické osoby. Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním více osob, z nichž alespoň jedna je osoba právnická, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama.

Tolik citace ze sněmovního tisku č. 285.

Význam pojmu „přičítání“ je tím sice již z hlediska jeho pozice a celkového významu jasně patrný, z hlediska jeho zamýšleného obsahu bohužel již tolik ne pokud vůbec (ostatně pojem „spravedlivě požadovat“ na tom není o mnoho lépe).

Dlouhodobě a spolehlivě fungující princip právní subjektivity právnických osob nenechává nikoho na pochybách o jejich schopnostech kvalifikovaně nabývat práv a závazků. Pokud se jedná o naše současné trestní právo, mohou zde jako poškozené například žádat náhradu škody. Avšak dovozování jejich budoucí „schopnosti“ být uznávány vinnými trestnými činy je něco zcela jiného a nového, co si nepochybně vyžaduje pečlivý a opatrný přístup.

Mimo oblast trestního práva najdeme určité analogie „přičítání“ například v souvislosti se zvláštními případy způsobení škody v zákoníku práce a v občanském zákoníku.

Podobné prvky lze najít i u smlouvy příkazní podle občanského zákoníku anebo ve smlouvě mandátní podle zákoníku obchodního.

V oblasti našeho trestního práva však už nic podobného nenajdeme.

Pokud jsou například vysvětlovány příslušné vztahy mezi fyzickými osobami u pojmů „spolupachatel“ a „účastník“, je zde vždy explicitně míněno úmyslné společné jednání, případně úmyslné jednání organizátora, účastníka, anebo pomocníka.

Trestní odpovědnost fyzické osoby je již historicky založena na jejím zavinění, které může mít bud‘ úmyslnou anebo nedbalostní podobu. Problém právnické osoby ale samozřejmě spočívá v tom, že nemá žádnou psychiku.

V dosavadním pojetí tak například nemůže „chtít“ (porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem), ani „vědět“ (že může takové porušení nebo ohrožení způsobit), případně ani být „srozuměna“ (se škodlivými následky) apod.

Návrh zákona umožňuje postih právnických osob pro více než sedmdesát trestných činů, a to z drtivé většiny úmyslných.

Protože ale právnická osoba jaksi postrádá volní a intelektovou způsobilost fyzické osoby, nebylo pochopitelně možné převzít dosavadní propracovaný a osvědčený model zavinění.

Konstrukcí založenou na „přičítání“ ovšem návrh zákona vylučuje možnost řešit všechny ty významové nuance zavinění, které jsou orgány prosazující právo povinny ve všech případech prokazovat u jakékoliv fyzické osoby. Již vzhledem k tornu hrozí obava z toho, že právnické osoby budou provedenou modifikací zásadně znevýhodněny.

Obhajoba fyzické osoby se může opírat o argumentaci, týkající se prokazatelnosti jednotlivých znaků té formy zavinění, o kterou se obvinění opírá. Obhajoba právnické osoby už ne. Stává se tak velmi diskutabilní a může připomínat jakýsi boj se stíny.

Situace je ještě o to složitější, že podle návrhu trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba trestný čin spáchala. Jestliže tedy taková fyzická osoba nebude k dispozici, nebude možné zjistit ani takové základní informace, jako proč a za jakých okolností vlastně trestný čin spáchala a jakou roli v tom všem měla sehrát právnická osoba.

O co se pak budou konkrétně opírat orgány činné v trestním řízení? Čím odůvodní to, že se právnické osobě „přičetlo“? Bude tím obhajoba právnické osoby o to jednodušší anebo naopak mnohem složitější?

Příslušný legislativní proces teprve probíhá a jeho konečný výsledek zdaleka nelze předjímat. Třeba se v něm ještě podaří zformulovat potřebná zpřesňující kritéria, která odstraní narůstající pocit nejistoty, vyvolávaný současnou konstrukcí „zavinění“ právnických osob.

Může trvat velmi dlouho, než budou k dispozici závazná výkladová stanoviska nejvyšších soudních orgánů.

Určitě však budou velmi potřebná k tornu, aby praxe byla při aplikaci nového zákona pokud možno jednotná a aby v ní nedocházelo k nebezpečným excesům a to oběma směry.

Autoři článku považovali za nutné na problém reagovat z profesního hlediska. Nejasnosti právní normy totiž nemusí vždy znamenat automatickou výhodu pro ty, jejichž prací je někoho hájit. V tomto konkrétním případě mohou nejasnosti právnickým osobám velmi znesnadnit prevenci nových rizik a také ztížit jejich případnou obhajobu. Jestliže se blíží to, co lze s trochou nadsázky nazvat „trestněprávním Matrixem“, určitě by z hlediska praxe bylo vhodné mít poněkud přesnější vodítka k odlišení skutečnosti od iluze.