Už nějakou dobu žiji ve společné domácnosti se svým druhem. Oba pobíráme vdovský důchod, a proto u nás manželství nepřipadá ani v úvahu. Chci se zeptat, jaké máme možnosti náš vztah tzv. legalizovat, aby v případě, že se s jedním z nás něco stane, měl ten druhý veškerá práva jako v manželství. Jak to zařídit, aby v krajní nouzi, kdybych ho například kvůli svému zdravotnímu stavu nemohla nahlásit do dokumentace jako osobu, které můžou poskytnout informace, je opravdu dostal. Také by mě zajímalo, zda by mě v případu nouze mohl zastupovat na úřadech nebo na poště. Je k tomu nutné manželství?
Anna F., Kroměříž
V případě, že žijete ve vztahu druh-družka trvale ve společné domácnosti a váš vztah je natolik citově intenzivní, že by újmu, kterou by utrpěl jeden z vás, druhý pociťoval důvodně jako vlastní, jste automaticky podle občanského zákoníku posuzované jako osoby blízké a váš vztah není nutné nijak ohlašovat.
Osoby blízké ale nemají srovnatelné postavení s osobami, které uzavřely manželství. Názorným příkladem je otázka dědění ze zákona, kdy v případě úmrtí je osoba žijící ve společné domácnosti zařazená až do druhé dědické skupiny, zatímco manžel s dětmi dědí již v první skupině. Další významný rozdíl mezi manželstvím a nesezdaným soužitím je např. v tom, že manžel je zástupcem ze zákona a nepotřebuje při vyřizování běžných záležitostí zvláštní plnou moc, kdežto druh či družka potřebuje být i při vyřizování běžných záležitostí zastoupen/a na základě plné moci.
Co se týče informací o zdravotním stavu, tak osoba blízká je podle zákona o péči a zdraví lidu oprávněná požadovat poskytnutí informace o zdravotním stavu pacienta, pokud to on výslovně nezakáže. Rovněž je oprávněná nahlížet do zdravotnické dokumentace a pořizovat si z ní opisy či kopie.
SKÁCEL, Jan; KOHOUT, Lukáš. Legalizace našeho vztahu. Blesk zdraví. 2011, září 2011, s. 63. ISSN 1801-3074.